Rayleighův rozptyl reliktního záření pomůže testovat změny v raném vesmíru

© / kredit: Kosmologické novinky · Zdroj · · CC BY 4.0 · Úpravy: vlastní schéma.
Nová studie zkoumá, jak Rayleighův rozptyl – frekvenčně závislý rozptyl světla na neutrálním vodíku a heliu – ovlivňuje fotony reliktního záření (nejstaršího světla ve vesmíru) během epochy rekombinace, kdy vznikaly první atomy. Autoři pomocí teoretického modelování zjistili, že tento dosud přehlížený jev představuje citlivou sondu do ionizační historie. Může tak posloužit k testování modifikovaných scénářů rekombinace, například hypotéz o proměnné hmotnosti elektronu mₑ či konstantě jemné struktury α, které fyzikové navrhují k vyřešení Hubbleova napětí (rozporu v měření rychlosti rozpínání vesmíru).
Výzkumníci provedli předpověď pro plánované kosmické teleskopy PICO a LiteBIRD v kombinaci s daty ze sondy Planck. Z výsledků simulací vyplývá, že zahrnutí Rayleighova rozptylu zlepšuje u teleskopu PICO přesnost odhadu klíčových parametrů (včetně H₀, mₑ a α) v modifikovaných modelech až o 31 %. U kombinace LiteBIRD a Planck je zlepšení menší než 2 %. Zanedbání rozptylu by však u PICO vedlo ke zkreslení parametrů až o 1σ, a proto je nutné jej započítat do modelů pro analýzu budoucích dat.
Proč je to zajímavé: Rayleighův rozptyl reliktního záření nabízí nový způsob, jak z budoucích měření přesněji ověřit hypotézy vysvětlující rozpor v rychlosti rozpínání vesmíru.
Původní zdroj →Našli jste chybu nebo nepřesnost? Napište redakci. (redakce@kosmonovinky.cz)