Co je Hubbleova konstanta?

Kosmopedie · Aktualizováno: 24. října 2026

Čím vzdálenější galaxii pozorujeme, tím rychleji se od nás v průměru vzdaluje. Hubbleova konstanta popisuje dnešní tempo rozpínání vesmíru. Její hodnota ale není jen číslem do tabulky: pomáhá určit vzdálenosti i historii kosmu.

Co se vlastně rozpíná?

Na velkých vzdálenostech roste prostor mezi galaxiemi, které nejsou pevně gravitačně svázané. Nejde o výbuch z jediného místa do prázdného okolí. Pozorovatelé v různých galaxiích by viděli podobný obraz: vzdálenější galaxie od nich v průměru ustupují rychleji.

Rozpínání přitom nezvětšuje každou věc ve vesmíru. Atomy, lidé, Sluneční soustava ani gravitačně vázané galaxie se s ním jednoduše nenatahují. Na těchto měřítkách převládají jiné vazby nebo místní gravitace.

Jak číst zvláštní jednotku

Hubbleovu konstantu označujeme H₀. Pro poměrně blízké galaxie platí přibližný vztah v = H₀ × d: rychlost vzdalování odpovídá vzdálenosti vynásobené Hubbleovou konstantou.

Jednotka km/s/Mpc znamená kilometry za sekundu na megaparsek. Jeden megaparsek představuje přibližně 3,26 milionu světelných let. Kdyby H₀ byla 70 km/s/Mpc, odpovídala by vzdálenosti 100 megaparseků rychlost asi 7 000 km/s. Je to ilustrační příklad, nikoli prohlášení, že právě 70 je definitivně správná hodnota.

Jednotlivé galaxie mají také vlastní pohyb. Blízká galaxie se proto může i přibližovat. Pro velmi vzdálené objekty už jednoduchý vztah nestačí: musíme zohlednit vývoj rozpínání během cesty jejich světla.

Jak se číslo měří

Ze spektra galaxie zjistíme její rudý posuv. Pro určení H₀ potřebujeme také vzdálenost. Ta bývá obtížnější částí měření. Astronomové postupně navazují například geometricky změřené vzdálenosti, proměnné hvězdy cefeidy a supernovy typu Ia. Tomuto postupu se říká žebřík kosmických vzdáleností.

Jinou cestou je reliktní záření. Jeho drobné nerovnoměrnosti porovnáme s kosmologickým modelem a odvodíme, jaká dnešní hodnota H₀ jim odpovídá. To je důležitý rozdíl: nejde o přímé měření rychlosti dnešních galaxií. Existují i další přístupy, například gravitační čočky a gravitační vlny.

Jaké hodnoty vycházejí?

Výběr výsledků k říjnu 2026 ukazuje, že různé postupy zatím nevedou k jediné shodné hodnotě. Všechna následující čísla jsou v km/s/Mpc a vztahují se k dnešnímu rozpínání vesmíru.

• Reliktní záření – Planck: 67,4 ± 0,5. Zavedený referenční výsledek analýzy Planck 2018. Jde o hodnotu odvozenou z reliktního záření za předpokladu základního modelu ΛCDM, nikoli o přímé měření dnešních rychlostí galaxií.
• Síť kosmických vzdáleností – H0DN: 73,50 ± 0,81. Studie publikovaná v roce 2026 propojuje několik měřítek vzdáleností, například cefeidy, červené obry a supernovy, a zohledňuje jejich společné kalibrace. Je to kombinovaný výsledek celé sítě, nikoli jediné samostatné měření.
• Gravitační čočky – TDCOSMO: 71,1 s nejistotou +2,4 / −2,3. Základní výsledek práce zveřejněné jako preprint v říjnu 2026 vychází z časových zpoždění mezi obrazy 11 vzdálených kvasarů a z modelování čočkujících galaxií. Analýza používá plochý model ΛCDM a doplňující informaci ze supernov. K uvedenému datu byla práce předložena k publikaci v časopise Physical Review D.

Uvedené nejistoty vyjadřují přesnost výsledků v rámci dané analýzy; nejsou zaručenými hranicemi správné hodnoty. Záleží také na kalibraci, použitých datech a předpokladech. Čísla proto nelze jednoduše zprůměrovat a tak získat definitivní odpověď.

Hlavní diskutovaný rozdíl lze pro základní orientaci shrnout jako přibližně 67–68 oproti 73–74 km/s/Mpc. Neznamená to ale, že každá metoda nutně spadá do jedné z těchto dvou skupin. Podrobněji se rozporu věnuje související heslo „Co je Hubbleovo napětí?“.

Proč konstanta nemusí být stálá v čase

Název může mást. Obecně se tempo rozpínání označuje H(t) a během historie vesmíru se mění. Dolní index nula u H₀ znamená jeho dnešní hodnotu.

Převrácená hodnota H₀ dává užitečné časové měřítko, ale sama o sobě není přesným stářím vesmíru. K tomu potřebujeme vědět, jak se rozpínání vyvíjelo. Stejně tak H₀ sama neříká, zda se rozpínání zrychluje.

Proč se o ní tolik píše

Různé přesné metody nedávají vždy shodný výsledek. Nejznámější rozpor mezi některými měřeními vzdáleností a odhadem z reliktního záření se nazývá Hubbleovo napětí. Příčinou mohou být dosud nerozpoznané chyby nebo neúplnost modelu. Rozhodnout musí další nezávislé kontroly.

Zaujalo vás téma? Přihlaste se k týdennímu výběru e-mailem ↑

Našli jste chybu nebo nepřesnost? Napište redakci. (redakce@kosmonovinky.cz)