Reliktní záření (17 článků)

Původ mezigalaktických magnetických polí patří k velkým záhadám moderní kosmologie. Vědci v nové studii zkoumali možnost, že tato pole vznikla již během kosmické inflace – v období zrychlené expanze raného vesmíru.

Reliktní záření v sobě uchovává klíčové otisky z období kosmické inflace, kdy raný vesmír prošel prudkou rozpínavostí. Získání přesného obrazu prvotních hustotních odchylek však komplikuje gravitační čočkování, které světlo z raného vesmíru deformuje a zkresluje.

Gravitační konstanta určuje rychlost rozpínání vesmíru. Nová studie se zaměřuje na to, jak by se případná změna gravitace v raném vesmíru projevila v reliktním záření – nejstarším světle kosmu.

Jaký má náš vesmír celkový tvar? Vědci zkoumali hypotézu kladně zakřiveného vesmíru se specifickou čočkovou topologií.

Experiment CLASS zveřejnil dosud nejpřesnější měření kruhové polarizace reliktního záření, tedy nejstaršího světla ve vesmíru. Vědci využili nová data na frekvencích 90, 150 a 220 GHz, čímž navázali na předchozí pozorování.

Nejnovější pozorování z přehlídky DESI a měření reliktního záření naznačují, že standardní kosmologický model má trhliny. Odchylky se běžně vysvětlují pomocí proměnlivé „dynamické temné energie“.

Nedávná pozorování z přehlídky DESI naznačují, že temná energie nemusí být neměnnou kosmologickou konstantou, ale dynamickou entitou měnící se v čase. Nová studie zkoumá model nestabilní temné energie na tzv. fantomové membráně, což je časoprostor vnořený do více dimenzí.

Měření starodávného reliktního záření ukazují, že pozorovatelný vesmír je téměř dokonale plochý. To ale neznamená, že musí být nekonečný.

Jak vypadal vesmír v prvních okamžicích po svém vzniku? Teorie kosmologické inflace předpokládá divokou expanzi, při níž kvantové fluktuace otiskly do struktury vesmíru stopy neznámých polí.

Nové výzkumy v oblasti kosmologie přinášejí přesnější pohled na nejdřívnější fázi našeho vesmíru – takzvanou kosmickou inflaci.

Standardní kosmologický model předpokládá, že temná energie je neměnná konstanta. Nová studie však prověřila pokročilý skalárně-vektorově-tenzorový model, v němž temná energie v čase dynamicky mění svoje chování.

Kosmologický urychlovač využívá inflační fázi raného vesmíru k detekci velmi těžkých částic prostřednictvím otisků v reliktním záření. Tato studie zkoumá, jak tyto kvantové signály ovlivňuje přítomnost náhodných polí a bílého šumu.

Teorie kosmické inflace vysvětluje homogenitu vesmíru jeho prudkým rozpínáním těsně po Velkém třesku. Standardní modely předpokládají, že toto rozpínání probíhalo plynule a v kuse.

Současné nesrovnalosti v kosmologii vedou vědce k přezkoumání reionizace – období, kdy první hvězdy ionizovaly vesmírný plyn. Nová studie prověřuje hypotézu zábleskové reionizace, což je krátká epizoda ionizace ve velmi raném vesmíru.

Jak vypadaly první okamžiky vesmíru během takzvané kosmické inflace? Vědci zkoumají modely v rámci Palatiniho formulace gravitace, kde prostoročas a hmota vystupují jako nezávislé proměnné.

Neutrina patří k nejrozšířenějším, ale zároveň nejméně pochopeným částicím ve vesmíru. Vědci v nové studii zkoumali, jak by případné samovolné interakce mezi jednotlivými typy neutrin ovlivnily otisk raného vesmíru v reliktním záření.

Astrofyzici představili nový softwarový balíček ABCMB, který slouží k přesnému a rychlému výpočtu výkonového spektra reliktního záření. Kód je napsán v Pythonu s využitím knihovny JAX, což mu umožňuje efektivní běh na grafických kartách a automatickou diferenciaci.