Černé díry s ježatým vlasem: Poznáme je z fotek akrečních disků?
© / kredit: EHT Collaboration · Zdroj · · CC BY 4.0 · Úpravy: zmenšení a kredit.
Autoři ve své teoretické simulaci zkoumali, jak by na snímcích vypadala geometricky pravidelná černá díra s takzvaným ježatým skalárním vlasem – hypotetickým fyzikálním polem v okolí objektu bez centrální singularity. Modelovali ji v prostředí radiativně neefektivního akrečního proudění (RIAF), tedy v horkém plazmatu, které jen minimálně vyzařuje energii, a jako základ použili hmotnost a vzdálenost černé díry M87*.
Při standardní frekvenci 230 GHz simulace ukázala, že s růstem parametru vlasu L/M z 0 na 0,9 se průměr kritické křivky optického stínu zmenší o 4,78 %, poloměr vyzařující polovinu toku záření o 4,07 % a potřebná hustota elektronů v plazmatu klesne o 9,15 %. Při nižší frekvenci 84 GHz posouvá synchrotronové samopohlcení maxima jasu dále vně kritické křivky, zatímco při 230 a 345 GHz prstence záření kritickou křivku těsně kopírují.
Autoři dospěli k závěru, že ačkoliv pravidelné jádro systémově zmenšuje vyzařující prstenec, odlišení této černé díry od klasického Schwarzschildova modelu vyžaduje jemnější úhlové rozlišení, než jaké nabízejí současné teleskopy.
Proč je to zajímavé: Studie jasně vymezuje limity dnešních observatoří při pokusech odhalit alternativní modely černých děr neobsahující centrální singularitu.
Původní zdroj →Našli jste chybu nebo nepřesnost? Napište redakci. (redakce@kosmonovinky.cz)