Kosmické infračervené pozadí nastavuje limity pro prvotní černé díry

© / kredit: ESO/L. Calçada · Zdroj · · CC BY 4.0 · Úpravy: zmenšení a kredit.
Vědci zkoumali kosmické infračervené pozadí (CIB) – slabé celooblohové infračervené záření pocházející z raného vesmíru – vytvořené v rámci scénáře vzniku supermasivních černých děr z prvotních hvězd populace III.1. V tomto modelu vznikají zárodky černých děr díky ohřevu anihilací temné hmoty, což je dosud neznámá forma hmoty, která neinteraguje se světlem a projevuje se gravitačně. Autoři vymodelovali záření těchto hvězd i doprovodné méně hmotné populace III.2 a porovnali jej s pozorovanými daty.
Podle výsledků výpočtů tvoří kombinovaný příspěvek samotných hvězd méně než 1 % naměřených hodnot infračerveného pozadí. Převládajícím zdrojem signálu je záření akrečních disků černých děr v epoše s rudým posuvem z = 6 až 20, přičemž rudý posuv udává vzdálenost a stáří vesmíru na základě prodlužování vlnové délky světla. Pokud dosahuje průměrný Eddingtonův poměr λ_Edd ~ 0,01 (poměr zářivosti disku k teoretickému maximu vyváženému gravitací), záření akrece převyšuje hvězdnou složku. Nejnovější pozorování infračerveného pozadí tak pro uvažovaný reprezentativní model stanovují horní mez na λ_Edd ≲ 0,3.
Proč je to zajímavé: Měření kosmického infračerveného pozadí pomáhá prověřit scénář vzniku těchto černých děr. Autoři odhadli, jak rychle v tomto scénáři mohly v průměru nabírat hmotu v raném vesmíru při rudém posuvu 6 až 20. Při příliš rychlém růstu by jejich záření přispělo k infračervenému pozadí víc, než připouštějí pozorování.
Původní zdroj →Našli jste chybu nebo nepřesnost? Napište redakci. (redakce@kosmonovinky.cz)