Předává torze časoprostoru energii světlu? Test reliktního záření
© / kredit: Kosmologické novinky · Zdroj · · CC BY 4.0 · Úpravy: vlastní schéma.
Vědci zkoumali Einsteinovu-Cartanovu kosmologii – teorii, která zobecňuje obecnou relativitu přidáním torze (zkroucení) časoprostoru. Cílem bylo určit, jakým složkám hmoty předává geometrie vesmíru energii. Z teoretických Noetherových identit vyplývá, že složka mění svou energii pouze úměrně svému vlastnímu spinu (vnitřnímu momentu hybnosti). Světlo však v tomto smyslu spin nemá, a proto by mělo energii zachovávat nezávisle na torzi. Některé metricko-afinní modely napasované na data DESI DR2 přesto předpokládaly univerzální výměnu energie včetně záření, což by fotonům přidalo téměř třetinu energie. Takový model předpovídá reliktní záření (světelné pozadí z raného vesmíru) chladnější o 7 % až 8,5 % oproti standardnímu vztahu T₀(1+z). Autoři porovnali předpověď s pozorovanou teplotou záření u kvazaru PKS 1830−211 (naměřeno 5,08 ± 0,10 K oproti předpovědi 4,78 K), molekulárních absorbérů CO (rozdíl Δχ² = 13 v prospěch standardu) a kup galaxií ze satelitu Planck (χ² = 50,8 oproti 15,5). Tato pozorování předpověď univerzální výměny jednoznačně zamítají. Pokud však energii přijímá temná hmota nesoucí spin, změna tempa rozpínání H(z) pod z = 3 je menší než 10⁻⁴ a teplota záření zůstává standardní.
Proč je to zajímavé: Měření teploty reliktního záření potvrdila, že případné zkroucení časoprostoru interaguje výhradně s částicemi se spinem, čímž vyloučila modely předpokládající energetickou výměnu se světlem.
Původní zdroj →Našli jste chybu nebo nepřesnost? Napište redakci. (redakce@kosmonovinky.cz)