Co umí Hubbleův vesmírný dalekohled?
Hubbleův vesmírný dalekohled známe hlavně díky snímkům mlhovin a vzdálených galaxií. Jeho význam ale spočívá také v přesném měření jasnosti, polohy a spektra objektů. Pomohl zpřesnit měřítko vesmíru a sledovat, jak se galaxie v čase měnily.
© / kredit: NASA/ESA · Zdroj · · CC BY 4.0 · Úpravy: zmenšení, doplnění rámečku a kreditu.
Kde se nachází a jak je velký
Hubble je společný projekt NASA a ESA. Do vesmíru odstartoval v roce 1990 a obíhá Zemi na nízké oběžné dráze. Jeho hlavní zrcadlo má průměr 2,4 metru. Není tedy největším astronomickým zrcadlem, ale pracuje nad vrstvami atmosféry, které pozemská pozorování zkreslují nebo část záření pohlcují.
To je podstatné zejména pro ultrafialovou astronomii. Hubble pozoruje také ve viditelném světle a části blízkého infračerveného oboru. Jednotlivé přístroje mají různé rozsahy a možnosti; dalekohled nevidí všechny druhy záření.
Co skutečně měří
Kamera zaznamenává, kolik světla přichází z různých míst oblohy. Opakovaná pozorování umožňují sledovat proměny jasnosti nebo pohyb. Spektrograf navíc rozkládá světlo podle vlnových délek a pomáhá určit například chemické složení či rychlost pohybu.
Barevný obrázek často vzniká spojením několika expozic přes různé filtry. Barvy mohou odpovídat viditelnému světlu, ale mohou také přehledně odlišovat vybrané vlnové délky. Nejde proto automaticky o pohled, který by vidělo lidské oko.
Jak přispěl k měření rozpínání
Jedním z důležitých úkolů byla pozorování cefeid, tedy hvězd s pravidelnými změnami jasnosti. Jejich vlastnosti pomáhají určit vzdálenosti galaxií a navázat další stupně žebříku kosmických vzdáleností. Tím Hubble přispěl k určování Hubbleovy konstanty.
Podílel se také na výzkumu vzdálených supernov, důležitém pro zjištění zrychleného rozpínání vesmíru. Tento objev byl výsledkem práce více týmů a přístrojů, včetně pozemských dalekohledů. Nebylo by přesné připsat ho samotnému Hubbleovu teleskopu.
Co ukázaly hluboké snímky
Dlouhé expozice malých částí oblohy zachytily velké množství slabých galaxií v různých vzdálenostech. Protože světlo potřebuje čas na cestu, vidíme ty vzdálenější v dřívějších etapách jejich vývoje.
Takové přehlídky pomáhají zkoumat, jak se měnily tvary galaxií a tvorba hvězd. Každý snímek má ovšem hranici citlivosti: objekty, které na něm nevidíme, nemusejí chybět ve vesmíru. Mohou být příliš slabé nebo vyzařovat hlavně mimo pozorovaný obor.
Proč není jen předchůdcem Webbu
Webb má větší zrcadlo a zaměřuje se především na infračervené záření. Hubble má jiné přednosti, zejména přístup k ultrafialovému oboru. Srovnání „starý versus nový“ proto nevystihuje jejich vědecké role.
Užitečná je kombinace obou přístrojů a pozemských observatoří. Různé části spektra i opakovaná pozorování umožňují kontrolovat výklady. Hubble přitom nepozoruje samotný okamžik velkého třesku ani neurčuje vlastnosti vzdálených objektů bez následné analýzy.
Zdroje a další čtení
Proč je to zajímavé právě pro vás?
Když narazíte na Hubbleův snímek, zkuste se podívat také na jeho popis: v jakém záření vznikl, co barvy znázorňují a co bylo skutečně změřeno. I známý obrázek tak může nabídnout víc než jen krásný pohled do vesmíru.
Našli jste chybu nebo nepřesnost? Napište redakci. (redakce@kosmonovinky.cz)