Kosmologické novinky

Česky o kosmologii: temná hmota, černé díry, galaxie, reliktní záření, gravitační vlny, neutronové hvězdy a další.

Každý týden 5 nejzajímavějších objevů a poznatků o vesmíru do e-mailu.

Česky, srozumitelně a s odkazy do Kosmopedie.

Jak vypadají jiné planetární soustavy ve srovnání se Sluneční soustavou?

Kosmopedie · Aktualizováno: 30. října 2026

Sedm planet těsně u červeného trpaslíka, osm světů uvnitř oblasti podobné dráze Země nebo soustava s velmi blízkou planetou i vzdáleným obrem. Porovnání pěti známých soustav ukazuje, jak různorodé mohou být planetární rodiny.

Srovnání velikostí drah na společné logaritmické ose v AU. Stejné rozestupy vyjadřují stejné násobky vzdálenosti. Každý bod je jedna známá planeta; velikost značek je schematická. Barva značek rozlišuje odhadovaný typ planety podle legendy. Zelený kroužek označuje planetu v obyvatelné zóně. Zelené pásy vyznačují odhad obyvatelné zóny pro danou hvězdu.
Zvětšit graf
Srovnání velikostí drah na společné logaritmické ose v AU. Stejné rozestupy vyjadřují stejné násobky vzdálenosti. Každý bod je jedna známá planeta; velikost značek je schematická. Barva značek rozlišuje odhadovaný typ planety podle legendy. Zelený kroužek označuje planetu v obyvatelné zóně. Zelené pásy vyznačují odhad obyvatelné zóny pro danou hvězdu.
© / kredit: Kosmologické novinky · Zdroj · Datový podklad: NASA · CC BY 4.0 · Úpravy: vlastní schéma.

Co vlastně srovnáváme

Sluneční soustava má čtyři menší kamenné planety ve vnitřní oblasti a čtyři obří planety dál od Slunce. U jiných hvězd nacházíme také soustavy, kde se několik planet vejde do prostoru menšího než dráha Merkuru.

Zde srovnáváme pět vybraných soustav se Sluneční soustavou. Počty a planetární parametry vycházejí z archivu NASA staženého 30. října 2026. Přehled doplňuje téma o počtech objevených exoplanet; tentokrát sledujeme především uspořádání jejich drah.

Jak číst společné měřítko

Vodorovná osa úvodního grafu ukazuje vzdálenosti v astronomických jednotkách (AU): 1 AU odpovídá vzdálenosti Země od Slunce. U planet znázorňujeme velkou poloosu, která určuje celkovou velikost oběžné dráhy.

Aby se do obrázku vešly těsné soustavy i Neptun, je osa logaritmická. Posun z 0,1 na 1 AU zabírá stejně místa jako posun z 1 na 10 AU: v obou případech jde o desetinásobek vzdálenosti. Všechny řádky používají stejné měřítko.

Detail níže má běžnou lineární osu do 1 AU. Na něm stejné rozestupy opravdu znamenají stejné vzdálenosti. Barevné body označují planety; jejich poloměry najdete v tabulce.

Barva značky rozlišuje odhadovaný typ planety: oranžová označuje kamenné světy, modrá plynné obry a fialová planety neptunového typu a menší planety s výrazným obalem. U exoplanet jde o zařazení podle měření a modelů jejich stavby. Zelený pás patří obyvatelné zóně hvězdy; zelený kroužek zvýrazňuje planetu uvnitř ní.

Ve srovnání jsou takto označeny Země, Mars, TRAPPIST-1 e, f, g a 55 Cancri f. Poslední z nich je plynná planeta: zelené označení zde popisuje polohu dráhy, nikoli potvrzený povrch s kapalnou vodou. Pro Slunce a TRAPPIST-1 jsou použita stejná orientační pásma jako ve 14. várce; u 55 Cancri pásmo 0,67–1,32 AU ze studie von Brauna a kol. (2011).

Mars leží v takto vymezeném pásmu, ale jeho dnešní řídká atmosféra nedovoluje dlouhodobě udržet kapalnou vodu na povrchu. Označení zóny tedy vždy potřebujeme posuzovat spolu s prostředím konkrétní planety.

Společná lineární osa do 1 AU. Planety ve větších vzdálenostech jsou uvedené jako objekty za okrajem. Vzdálenosti u Kepler-90 a TOI-178 jsou dopočtené z dob oběhu a hmotností hvězd. Barva značek rozlišuje odhadovaný typ planety podle legendy. Zelený kroužek označuje planetu v obyvatelné zóně. Zelené pásy vyznačují odhad obyvatelné zóny pro danou hvězdu.
Zvětšit obrázek
Společná lineární osa do 1 AU. Planety ve větších vzdálenostech jsou uvedené jako objekty za okrajem. Vzdálenosti u Kepler-90 a TOI-178 jsou dopočtené z dob oběhu a hmotností hvězd. Barva značek rozlišuje odhadovaný typ planety podle legendy. Zelený kroužek označuje planetu v obyvatelné zóně. Zelené pásy vyznačují odhad obyvatelné zóny pro danou hvězdu.
© / kredit: Kosmologické novinky · Zdroj · Datový podklad: NASA · CC BY 4.0 · Úpravy: vlastní schéma.

Přehled šesti planetárních rodin

Délky oběhů jsou v pozemských dnech a poloměry v násobcích poloměru Země. Rozmezí v řádku znamená nejmenší a největší uvedenou hodnotu mezi planetami dané soustavy.

U 55 Cancri A počítáme pět planet hlavní hvězdy. Dvě další katalogové planety patří vzdálené hvězdné průvodkyni 55 Cancri B. Obě části proto v tomto řádku neslučujeme. Kepler-90 archiv vede převážně pod názvem KOI-351; zde používáme známější název Kepler-90.

U 55 Cancri A je měřený poloměr uveden pouze pro tranzitující planetu e; velikosti ostatních čtyř planet touto hodnotou neodhadujeme. U Kepler-90 jsou poloměry ze studií Cabrera a kol. (2014) a Shallue a Vanderburg (2018). Novější archivní záznamy některých planet doplňují hmotnosti, ale poloměry neuvádějí.

Na úzké obrazovce posuňte tabulku do strany.

Sluneční soustava a pět vybraných soustav k 30. 10. 2026
SoustavaHostitelská hvězdaPočet planetDélka roku (pozemské dny)Změřené poloměry (Země = 1)Poznámka
Sluneční soustavaG2 V887,97 až 60189,00,38 až 11,21osm planet od Merkuru po Neptun
TRAPPIST-1velmi chladná hvězda M71,51 až 18,80,76 až 1,13sedm malých planet těsně u hvězdy
Kepler-90hvězda podobná Slunci87,01 až 331,61,19 až 11,30osm planet v oblasti přibližně do 1 AU
Kepler-11hvězda podobná Slunci610,30 až 118,41,80 až 4,19šest planet ve vzdálenostech menších než dráha Venuše
TOI-178oranžový trpaslík K61,91 až 20,71,20 až 2,94pět vnějších planet má provázaný rytmus oběhů
55 Cancri Achladnější hvězda podobná Slunci50,74 až 4799,01,88 (pouze planeta e)pět planet hlavní hvězdy, od velmi těsné po vzdáleného obra

TRAPPIST-1 a Kepler-90: mnoho planet na malém prostoru

U TRAPPIST-1 obíhá sedm planet přibližně od 0,012 do 0,062 AU. I nejvzdálenější z nich je mnohem blíž své hvězdě než Merkur Slunci. Jejich velikosti jsou blízké Zemi; soustava tak umožňuje porovnávat menší planety s různým zahříváním. Podrobnější srovnání s naší soustavou a obyvatelným pásmem je v tématu o planetách v obyvatelné zóně.

Kepler-90 má osm známých planet stejně jako Sluneční soustava, ale všechny se pohybují přibližně uvnitř 1 AU. Délky jejich roků sahají od sedmi do zhruba 332 dní. Shodný počet planet tedy může provázet velmi odlišné rozložení drah.

Kepler-11 a TOI-178: těsné soustavy a rytmus oběhů

Šest planet Kepler-11 obíhá přibližně od 0,09 do 0,47 AU. Mají přibližně 1,8 až 4,2 poloměru Země. Většina z nich tedy velikostí leží mezi Zemí a Neptunem, zatímco v naší soustavě v tomto rozmezí žádnou planetu nemáme. Jejich hmotnosti a poloměry pomáhají zkoumat, jak významné plynné obaly mohou menší planety získat.

V soustavě TOI-178 je šest planet s oběhy od necelých dvou do přibližně 21 dní. Pět vnějších tvoří rezonanční řetězec: jejich oběhy se vzájemně gravitačně ovlivňují a určité kombinace jejich poloh se pravidelně vracejí. Zjednodušeně za dobu, kdy nejvzdálenější planeta g vykoná tři oběhy, c vykoná přibližně 18, d devět, e šest a f čtyři. Takové uspořádání pomáhá rekonstruovat přesuny planet v mladé soustavě.

55 Cancri A: krátký rok i vzdálený obr

Nejbližší planeta 55 Cancri e oběhne hvězdu za necelých 18 hodin. Naproti tomu vnější planeta d potřebuje přibližně 13 let a obíhá asi v 5,6 AU. Tato rodina tak vedle těsné vnitřní oblasti obsahuje i vzdáleného plynného obra.

Právě kombinace malých blízkých planet a vzdálených obrů ukazuje, proč se při srovnávání soustav vyplatí sledovat více vlastností: počet planet, rozložení drah, hmotnosti i jejich vzájemné působení.

Co nám rozdíly říkají o vzniku soustav

Planety vznikají v discích plynu a prachu kolem mladých hvězd. Během růstu mohou měnit své dráhy působením disku i ostatních planet. Těsné rezonanční řetězce, vzdálení obři a rozmanité velikosti nám pomáhají prověřovat, jak takový vývoj probíhal.

To, které planety v soustavě objevíme, závisí také na použité pozorovací metodě. Časté přechody před hvězdou usnadňují objev těsných soustav, zatímco vzdálená planeta může vyžadovat dlouhá léta měření. Další pozorování mohou známé rodiny rozšířit. Metody vysvětluje téma o hledání exoplanet.

Jak vznikl tento přehled

Každá planeta je započítána jednou. Pro tabulku jsme použili po jedné archivní sadě parametrů planety z tabulky PS; původní studie a rozmezí odhadů jsou uložené v datovém podkladu. U Sluneční soustavy jsou uvedené zaokrouhlené srovnávací hodnoty.

Vzdálenosti u TOI-178 a Kepler-90 jsme jednotně dopočítali z dob oběhu a zvolené hmotnosti hvězdy pomocí Keplerova zákona. Při stejné hmotnosti hvězdy odpovídá delšímu roku větší dráha; hmotnější hvězda umožňuje při stejné velikosti dráhy rychlejší oběh. Tento vztah je důležitý pro správné porovnání různých hvězd.

Zdroje a další čtení

Proč je to zajímavé právě pro vás?

Sluneční soustava je náš nejlépe prozkoumaný příklad. Srovnání s jinými rodinami ukazuje, které možnosti vzniku planet nám doma chybějí: celé řetězce těsných drah, mezilehlé velikosti i velmi krátké planetární roky.

← Celá Kosmopedie · Rubriky