Jak více pásem gravitačních vln rozluští vznik supermasivních černých děr

© / kredit: ESO/L. Calçada · Zdroj · · CC BY 4.0 · Úpravy: zmenšení a kredit.
Autoři zjišťovali, do jaké míry lze pomocí pozorování gravitačních vln napříč různými frekvenčními pásmy rekonstruovat rozložení hmotnosti a rudého posuvu u splývajících zárodků supermasivních černých děr. Vědci simulovali populace splývání černých děr podle různých astrofyzikálních modelů a zjišťovali, které z nich by dokázaly zachytit plánované detektory.
Do simulací zahrnuli vesmírný detektor LISA působící v milihertzovém pásmu, detektor LGWA v decihertzovém pásmu a pozemní detektory příští generace v pásmu akustických frekvencí. K rekonstrukci rozložení hmotnosti a rudého posuvu – tedy parametru určujícího vzdálenost a stáří objektu na základě posuvu vlnové délky vlivem rozpínání časoprostoru – použili neparametrický inferenční kód FIGARO, což je počítačový nástroj pro statistický odhad vlastností populace bez předem stanoveného tvaru rozložení.
Porovnání modelů ukázalo výrazný rozdíl v přínosu více pásem. U modelů s lehkými počátečními zárodky černých děr, jejichž populace splývání pokrývají široké rozsahy hmotností i rudého posuvu, kombinace dat z různých frekvenčních pásem rekonstrukci zásadně zpřesňuje. Naopak u modelů s těžkými zárodky dokáže většinu dostupné populace zachytit samotný detektor LISA a propojení do vícepásmové sítě přináší jen malé zlepšení.
Proč je to zajímavé: Výsledek ukazuje, jaká kombinace gravitačních detektorů bude potřeba k odhalení rané historie a mechanismů vzniku nejhmotnějších černých děr ve vesmíru.
Původní zdroj →Našli jste chybu nebo nepřesnost? Napište redakci. (redakce@kosmonovinky.cz)