Geoneutrina se podle dat z detektorů viditelně nerozpadají

© / kredit: Kosmologické novinky · Zdroj · · CC BY 4.0 · Úpravy: vlastní schéma.
Fyzikové zkoumali hypotézu rozpadu neutrin za použití geoneutrin — elektronových antineutrin vznikajících radioaktivním rozpadem uranu a thoria uvnitř zemského tělesa. Pokud by se neutrina (lehké fundamentální částice) během letu k detektoru rozpadala, jejich tok by zeslábl, a to nejvíce u nízkých energií v řádu několika MeV, kde dilatace času prodlužuje jejich dobu života nejméně. Výzkumníci se zaměřili na takzvaný viditelný rozpad, při kterém jsou v detektorech zachytitelná i samotná dceřiná neutrina vzniklá rozpadem.
Tým spočítal očekávaný signál pro detektory Borexino, KamLAND, SNO+ a JUNO a porovnal jej s publikovanými naměřenými daty. Analýza neukázala žádný důkaz rozpadu, který by platil napříč různými geologickými modely Země. Sloučením dat ze všech čtyř experimentů autoři stanovili první pozemské limity pro rozpad neutrinového stavu ν₁ na ν₃ v invertovaném uspořádání hmotností neutrin (specifickém teoretickém schématu hmotností jednotlivých typů neutrin).
Pokud se radiogenní výkon Země (tepelný výkon uvolňovaný radioaktivním rozpadem prvků v nitru) ponechá jako volný parametr, je limit stanoven na τ₁/m₁ > 3,7 × 10⁻⁹ s eV⁻¹, přičemž reaktorová antineutrina zachycená stejnými detektory mají stejnou váhu jako geoneutrina. Při započtení konkrétních zemských modelů určují limit samotná geoneutrina v rozmezí τ₁/m₁ > 4,4 × 10⁻⁹ až 1,6 × 10⁻⁸ s eV⁻¹ na 90% hladině spolehlivosti.
Proč je to zajímavé: Výzkum přináší vůbec první pozemská omezení pro viditelný rozpad neutrinového stavu ν₁, čímž zužuje teoretický prostor pro hypotézy o nestabilitě neutrin.
Původní zdroj →Našli jste chybu nebo nepřesnost? Napište redakci. (redakce@kosmonovinky.cz)