Kosmologické novinky

Česky o kosmologii: temná hmota, černé díry, galaxie, reliktní záření, gravitační vlny, neutronové hvězdy a další.

Každý týden 5 nejzajímavějších objevů a poznatků o vesmíru do e-mailu.

Česky, srozumitelně a s odkazy do Kosmopedie.

Lokální „malá červená tečka“ J1047 zpochybňuje model ionizovaného obalu

Publikováno: 18. listopadu 2026 · Zdroj: arXiv

Černá díra M87 a počátek výtrysku – kompozitní snímek
Tematický obrázek: Černá díra M87 a počátek výtrysku (kompozitní snímek). Nejde nutně o objekt ze studie; neviditelné složky vesmíru nejsou přímým snímkem.
© / kredit: R.-S. Lu (SHAO), E. Ros (MPIfR), S. Dagnello (NRAO/AUI/NSF) · Zdroj · · CC BY 4.0 · Úpravy: zmenšení a kredit.

Astronomové zkoumali rádiové záření a spektrum vodíku Hα u takzvané „malé červené tečky“ J1047 v blízkém vesmíru. Tyto velmi kompaktní a červené objekty, v odborné literatuře označované jako LRD (z anglického Little Red Dots), podle autorů studie ukrývají aktivní galaktické jádro (AGN), tedy svítivou oblast v centru galaxie napájenou pohlcováním hmoty černou dírou. Autoři zjistili, že pozorovaná rádiová svítivost objektu J1047 pochází právě z aktivního jádra zakrytého hustým neutrálním plynem.

Výzkum zároveň zpochybňuje hypotézu ionizovaného obalu. Podle této hypotézy měl exponenciální tvar spektrální čáry Hα vznikat rozptylem fotonů na volných elektronech v plynném obalu. U objektu J1047 by však takové prostředí s sloupcovou hustotou elektronů Nₑ = 2,4 × 10²⁴ cm⁻² vyvolalo extrémně silnou free-free absorpci (absorpci vznikající při interakcích volných elektronů s ionty, s optickou hloubkou τ na frekvenci 5 GHz dosahující přibližně 10⁶), která by rádiové záření zcela potlačila. To je v rozporu s tím, že teleskopy rádiový signál zachytily. Samotný model super-Eddingtonovy akrece (pohlcování hmoty černou dírou vyšší rychlostí, než je běžný teoretický limit) podhodnocuje rádiový výkon přibližně třicetkrát, ačkoli jeho kombinace se stíněním plynem zůstává možná. Autoři proto navrhují, že profil spektrální čáry spíše odráží rozvrstvenou oblast širokých čar obklopující černou díru. Jako méně pravděpodobné varianty výzkum uvádí unikání rádiového záření skrz částečně zakryté prostředí nebo jeho vznik až vně rozptylujícího obalu.

Proč je to zajímavé: Výsledek zpochybňuje obecnou platnost modelu elektronového rozptylu u objektů LRD, což může mít zásadní dopad na dosavadní odhady hmotností supermasivních černých děr i u vzdálených objektů s vysokým rudým posuvem.

Původní zdroj →

← Přehled článků · Rubriky